Tradice výroby květin v Olešnici na Moravě

V roce 1868 sem přišel z Vídně mladý textilní podnikatel Alois Matonoha, který už roku 1869 v Olšnici, v dnešní ulici Rovečínská čp. 6 založil v bývalé barvírně firmu na výrobu umělých květin. Z počátku tu pracovalo asi 10 dílenských a řada domácích dělníků. Pro rozšíření výroby přikoupil vedlejší dům. V dílně až do první světové války pracovalo 20 dělnic.

Před druhou světovou válkou to bylo již 34 zaměstnanců. Na přelomu 19. A 20. Století vybudovali židovští vlastníci z Vídně v dnešní Křtěnovské ulici textilní továrnu na hedvábné zboží, kterou v době krize v roce 1934 byli nuceni zavřít. Za protektorátu sloužily prostory Němcům. Po roce 1945 se sem přestěhovala firma Matonoha (majitel Josef Matonoha), převezla stroje a zařízení a rozšířila výrobu s 76 dělníky. V roce 1948, po znárodnění továrny, byly do provozu dovezeny nové stroje z jiných zkonfiskovaných fabrik a z firmy se stala pobočka státního podniku. Závod Centroflor, národní podnikbyl od února 1948 začleněn do podnikového ředitelství v Dolní Poustevně, počet dělníků se zvýšil na 200, včetně těch, kteří pracovali doma. Od roku 1956 po celou dobu existence Centrofloru se počet dělníků (převážně žen) pohyboval kolem 300, a to včetně domácích. Postupně rozšířil výrobu v podvýrobách v Bystrém, Budislavi a Březové a počet zaměstnanců dosáhl až na 560 lidí. V roce 1968 byl vybudován nový provoz ve Žďáru nad Sázavouse 100 zaměstnanci. Závod vyráběl tradiční květiny z papíru a taxtilu, moderní šatové ozdoby a bytové přízdoby z kůže a textilu, vánoční stromečky, ozdoby z žinilky, dekorační květiny, různé figurky a atrapy.

Roku 1988 se stal součástí koncernového podniku Jabloneckábižutérie Jablonec, státní podnik, ale 1. Února 1990se opět podnikové ředitelství od Jablonce oddělilo. I to se koncem roku rozpadlo a jeho závody se osamostatnily; olešnický se od 1.prosince 1990 jmenuje Moraviaflor. Bývalý podnik mu pomáhal s odbytem jeho výrobků na zahraniční trhy. Závod vyráběl stále tradiční květiny, ozdobné figurky a ozdoby na obuv a pro konfekční průmysl. Došlo k velkému poklesu výroby a snížení stavu zaměstnanců, výrobky nebyly schopny cenově konkurovat přiváženému zboží z Číny.

V roce 1991 došlo k privatizaci a dalšímuj poklesu výroby, tendence pokračovala až do roku 2000, kdy se hlavní akcionář rozhodl výrobu květin v Olešnici ukončit. Areál Moraviafloru byl prodán olešnické mlékárně. Výrobu se snažila v menší míře zachovat brněnská Drutěva se svou dceřinou společností BD TOVA s.r.o., která provozovala výrobu do konce roku 2003, výroba byla ukončena kvůli malým ziskům.

Od roku 2004, po založení společnosti Moraviaflor s.r.o., se výrobou začala zabívat Helena Synková, která v Olešnici výrobu umělých květin udržela a zachránila. V podniku pracovalo z počátku 20 lidí.

(HRABATOVÁ Romana, Textilní kvítí Marie Skrežinové, Marie Skrežinová, Zlechov 60 a Občanské sdružení Kunovjan z.s., Kunovice, Záchalupčí 952, 2021, s. 33)

Dnes vede firmu syn Milan Synek, provoz funguje jako chráněná dílna a zaměstnává 11 lidí včetně domácích pracovníků. V Olešnici se stále vyrábí textilní a papírové květiny a používají se k tomu původní stroje a sekací i lisovací formy.